Rozvedcik Revolver II.

Další možnost spočívá v nabídce Michala Chrudimského dodat přílohu v podobě CDmusic jeho fiktivní, ale o to hustější kapely. Předesílám, že Michal samozřejmě dodá stanovený počet (např. 50ks), nikoliv jedno CD k vypalování...

na nyxu je paraelni klub ve kterym sem kenyho informoval o tomhle miste

tak jsem mu to uz i napcal do pocty, ze se tu ma stavit :)

parada, koudelka to je znamka kvality :)

chystam rezenci jednoho ulitlyho narkoalchymistickyho textu, bude to spis kratsi nez delsi...

sehnal sem od kamose vybornej report ze zewlu na kanarech, rozsah asi jedna A4 je to tu, chce to opatrit diakritikos a par redakcnich uprav, co na to rikate, mam se s tim delat, imho cupr pribeh ze zovota: titulek: Nas clovek na kanarech bo tak neco:

"....ty voe kouknu se po kusine .puta madoona! Me ti snad umlatej fsichni andelicci, je tu strasnej bordel, jidlo rozhazeny po stolech, spinavy panve, kastroly, lzice cedniky…na plotnach umastenejch pripalenejch se spoustou pripalenejch vystrikancu, jidlovej sajrajt se vali na zemi a s ruznejma igelitama kartonama tu vznikla mala bazina co hezky klouze a ma takovej ten hnedo-sedivej-nazloutlej color.z plotny se vali smradlavej stiplavej coud, vetrak( turbina z boingu Be-750) dela pozadi jine dimenze,rve krute.muj drez je precpanej talirema, priborama,vsim moznym, mixerama, syfonama, krabickama, krabicema, jidlem, salatem, vinem, broukama....
prodiram se pomalu mlhou zakopavam o popelnici, ze ktery se vysype monton kukaracu a celej se vo ni zmazu.topim se v bazine lapam po dechu, z dalky na me rve maroqanec...vamo vamo negro dneska mame hodne prace, hod sebou , voloupej brambory,udelej pudink, pastu z avokad, rozslehej tady todle a dej to do syfoonu, sakra kde je cervena papryka, skoc mi do kamu pro olivy, prosimte podivej co to je v ty lednici..vyhod to!!!fueraaaa!!! co tu delas hod sebou!!! vamo vamo negro, umej plotny-trochu cisto tady
Mno...chvili tam jenom stojim a divam se, jaqoby do prazdna a jen se blbe usmivam...slzycka mi nevedomky osoli kaficqo, ktery si leju do tlamycky, abych se alespon trosku odrazil do toho super myti- a loupani, a cono,vole vseho..mycka se na me sklebi a zvraci shnilou vodu, pak z ni vypadne cosi, cemu nikdo nerozumi, a taq ji raci vytahnu z elektryky, aby mi tu nezacala vypravet, jak ji je zle a pritom me nechtela treba uhodit amperama nebo volama...hmm udelam se z ni stolek.
hluboce se nadechnu, vylezu na ni, pustim vodu, namocim si houbicku do javonu B-7000,pomodlim se s maroqynem, kazdej posvim ,a ja skacu bezhlave pohlave mezi tu spinu...uffff aaa spicaty noze...zmazanej nerad kuchynskej...
Uz si radsi na nic nepamatuju , jen snad to, ze na me maroqino furt neco porvaval a ja mu neco nosil z ty nasi skrinovy lednice, a vsechno co sem prines bylo na nic, taq sem to nes zase zpatky, a maryqon se jen na me usmival, a delal voci, jaqo ze to je jedno a vrtel pritom zadkem a paq uz nic jen vykriky mezi ventylatorovejma lopatkama-neco jako vamo vamooo -rapiido-rapiido- a najednou se celej sporak rozvlnil a na vysoky vlne se vyprazdnil do myho drezu, kterej sem uz uz mel prazdnej a sup!!!strasna rychlost rukou marokancovejch, vomocenejch v AQUILU 2000- ovanutej smradem jaq z chemicky....a paq uz jen manana manana- a najednou sem tu sam a je to tu jeste horsi nez kdyz sem prisel, az na ten sporak a ted to musim uklidit do cistonka asi tak, aby svabi, az tu pobezej, aby jim to na ty vylesteny podlaze uklouzlo a voni aby si rozbyli hubu tak, ze se z toho uz nikdy neproberou.
radci nad tim moc nekoumu a delam a delam, drhnu, lestim, skrabu, tecu, nadavam, cejtim, necejtim, pot vsude, takze jakoby nebyl...ani nevim, ale prej se za mnou stavila draha, ale ja sem si myslel, ze to byl jen nakej sen....vypadala unavene a chtela bejt semnou, ale to neslo, tak sla sama s 5l vody domu do jeskyne po 9h v praci, kde se taqy moc nezastavila...
Mno ja uz jen stiram steny mastnotou tekouci a trochu se vracim zpet, ucim se mluvit, a logicky uvazovat- jo! jo!- brzo mi dojde, ze vodvezu tu popelnici nechutnou a bude K.O.N.E.C. dnesni sichty. vydru podlahu vemu tu popelnici a du k centralni basure no.:3, kde se da najit spousta uzitecnejch veci...vlastne skoro vsechno co mame doma je vocad..haha...takova mala ikea.projdu mezi tema lodema co se tedka poflakujou na sousi a drimaj ve tme obcas na me pomrkavaj kulatejma vokynkama nebo selestej vetrnikama.za zavorou uz na me mnoukaj kocicky, ze by si jaqo daly necicko k papu, taq vytahnu delikatesni kachnicku ala qetak..nechapu ale vohrnou nad ni cumacky..taq jim jen poslu vafankuuuuloooo gatoooos, zarachotim lahvickama prazdnejma do zvonu, hodim popelnicku do basurky a pustim lis!-tyjo tam by se mohli nechat nalisovat vsichni idioti z ceyho pristavu, ani bys nemrk kemo.
Kuchynka se cela jen blejska vsecicko tam je ve svejch regalech, policich, polickach, suplickach a lednici, mrazaku.Voplachnu si ksychtejcek, sundam propocenej munduur-neco hodim do batohu, uklidim par stolku bez vokolku,dostanu na dyskach 5 evropskejch korun a rozloucim se- hele benci-tak zase zejtra, ale to uz prid ve 12 sou trhy--ooo????taq..taq..joo:(
souram se ztichlejma pristavnima ulickama, barky se houpou a v pruhledny vode se vobcas mihne rybka zvedava, je prijemnej chladek, cejtim, ze mi dozniva to sileny tempo, sem rozparenej dost.Naky bary jeste nalejvaj rozjarenejm cizincum, co si tu tejdennim pobytem jitrej jatra co to da.mihnu se kolem zoo baru, kde dela kryspin, klucina cipernej, tatik novopecenej, ale dneska tu neni.tady v tom podniku se to prijrmne zvrhne jen dys tu nejsou sefi. ze zlutyho zvonu vyndam 8L petku naplnim ji vodou z plazovy sprchy a du do oceanu....je mile studenej a zcernalej noci, je to velka voda co ma silu ,kterou se ted nechavam unyst...hodim baglik s vodou na zada vyndam svitilnicku na slunecni svetlo co nam dal bezprizorne mr. waller a du prekrocit hranice babylonu, abych se dostal tou nasi cestickou pokroucene nalamanou k nam do kuevy, kde spinka terezie. cesta je kopcova, ale uz to mam v merku- vypnout mozek a jit jenom jit- mozna jen v pozadi dzi dzang bosal..
Sem nahore, sem zase celej mokrej vod potu, sundam si baglik a sednu si do gauciku, kourim dymku...noc je hvezdnata a velkymu vozu tady hrabe a tak je celej na voji. dole na silnici obcas projede auto, ouplne pod kopcem sviti pristav a je to cely jak z nejaky hry, tak na dlani, vidis vsechno malikaty.

kdyz si leham, slysim jasne, jak oceano sumi, jakoby se rozlil az sem k nam k jeskyni.a taqy slysim vozraly porvavani a jekot vopilejch nemcu..tereesa uz se davno toula ve snovy risi. lezim jeste chvilku na zadech a neco se mi samo spusti pred ocima-obrazy ze dne, odjinad...
komar mi zacne bzucet ucha, asi ho zaiju.....ale spis driv usnu....hasta manana:)"

Na tom se dá konečně něco stavět. Tak tedy Semily...

bloud: mas recht bloude, ale neco aktualniho by muselo vzniknout, no treba me muza polibi

all:

POSLETE SEM VSECHNY SVY PRISPEVKY, KENNY TO POKUSNE PRES VIKEND ZLOMI...

Hele zatim toho moc nejni.

Potrubim k Topolovi - Fung
Kanary - Anonym - estli ma pseudonym tak at ho doda a nebo si neco psycho vybere sam :)
Jiricek - Titani poezie
Palcat - Velky Srsan - zati zpracovavano redakcne
Sledujou nas - Biohazard (povidku dodam)

v praci:
Archivar - Bloud
Vaux - Meloun

Chybi:
report McKennu
report Pixy
report Ocel vs. Konopi
info od Jarky z Right News (neco mi poudal meloun dneska)
Slovo uvodem - kdo bude psat?

Toho uz je dost ne?

Vložil meloun, Po, 07/04/2008 - 19:59
Další mocné cákance z neklidného pera Jiřího Sodomky:

TITÁNI POEZIE

Do kola

Na milion malých kousků
rosekanej jak ten prejt
do střívek mě natlačí
to je ranní rej

Už jen na sto větších kousků
rosekanej na vývar
nudle do mě naházej
to sem oběd sám

Jen dva kousky flákoty
naklepat a obalit
bramborem mě obložej
tak večeří stal sem se (už sem již)

jeden kousek masa, trocha tělních
tekutin
dohromady složenej
a noc mě přišla zachránit

na milion malých kousků....

Myšlenka – rána

už nic nepíši
už sem dávno slepý
už nic neposlouchám
už sem dávno hluchý
už nic nezpívám
už sem dávno němý
už nic nejím
už mám břicho spustlý
už nic nemiluji
už mám srdce prázdný
už nic neosahávám
už mám ruce useklý
už nic nemyslím
už mám mozek v poušti

už jen cítím mrazení míchy
už jen cítím konec mé pýchy
chirurga bolesti co mi vše bere

do dveří nevstoupím s myšlenkou
v hlavě

do srdce nepustím
nikoho vážně
na dotyk ucuknu
chybí mi zbraně
na dopis nevidím
slova jsou špatně

Ranní alkohol pomáhá mozku

Roztřesený ruce po ránu
svíraj sklenku s vodou -
nepomáhá

Ruce se třesou před sklenkou
vodky -
nemožnost polknout

Duše se třese před smrtí
volby -
nedá se obejít

Něčím ten třes
však přejít musíš

Kde končí volba
a začíná chtíč?

Kde začíná hranice
mezi tím

Křížová cesta českého reggae

Ježíš obtěžkán křížem povstal a ke Golgotě zamířil brzy zjara, křížová cesta českého reggae začíná o něco později, téměř až s příchodem léta. Možná ani nemá čtrnáct zastavení a my po ní určitě nejdeme s křížem na zádech jako Kristus, nijak zvlášť netrpíme, ale bavíme se, tančíme a snad nám i sem tam probleskne, že existuje něco, co nás přesahuje, protože přesně taková je hudba, a pro reggae to platí dvojnásob.
Kolikrát se na téhle svaté pouti každý zastaví, je věc každého. Reggae koncertů a festivalů se u nás pořádá dost. Můžete chodit co týden do Crossu, můžete si oblíbit africký music bar Meli-Melo, můžete zajít ve čtvrtek do Lalibely, můžete zajet na některý z mnoha festivalů, nebo třeba propadnete benefičním akcím typu Slepičárny či Baby Irie, které mají konkrétní cíl. A jsme u toho!
Co je cílem hudby? Má nějaký? Má smysl? To jsou otázky, na které rozhodně nemíním odpovídat, na ty si musí najít odpověď každý sám. V jamajském reggae nicméně platí, že music is a message/message is in the music, čili hudba je poselství/poselství je v hudbě. Přitom u reggae nepřicházejí v písňových textech na přetřes jen citové výlevy a filozofické postřehy typu „borec se zaláskoval do roštěnky, protože mu šampónuje jeho dredy“, ale překvapivě často i vyznání víry a lásky k Jahovi. Zřejmě vinou toho, že pouze znalci (a samozřejmě Jamajčani) rozumí jamajskému patois, stalo se, že v Čechách řada příznivců reggae patrně vůbec netuší, že jejich největší idoly jsou vlastně „pámbíčkáři“. Protože jak jinak by se mohlo stát, že při koncertě Urban Bushman na letošním Reggae Meetingu začali někteří lidé odcházet... ?
Urban Bushman je kapela, o které se na Right News píše jako o „slunečních jezdcích ze Země za Čajovým oparem“, což je metafora odkazující na duchovní rozměr jejich hudby. Čím déle tuhle kapelu znám, tím víc ji obdivuji pro její neohroženost. Protože začít zpívat v Čechách o Hospodinovi, to chce fakt odvahu! Kapela prochází neustálým vývojem, chlapci střídají nástroje jako jiní holky, skladby na sebe berou různou podobu, někdy se dokonce tak odchýlí od původní verze, že je člověk pozná až v půlce (jako se mi to stalo u skladby „Keeper“ na Žízníkově 2008). Překvapení zkrátka neberou konce, změna je holt život. Nové kabáty starších písní jsou samozřejmě vítané, jen místy je malinko znát, že kapela nemá své vlastní coververze moc secvičené. Nicméně když už jsem u těch změn, Urbanům jednoznačně prospělo, že se zase Watcha vrátil k base a Mort za bicí, no fakt! Po dlouhé době poprvé jsem je v téhle staronové sestavě slyšela 11. června na Slepičárně a prostě to bylo znát. Mort je solidní bubeník, Watcha zase hraje hypnoticky hutnou basu, je to takhle stopro lepší než obráceně, i když ani to nebylo špatné. Watcha je vůbec talent, dokonce i pěvecký, jak se ukazuje v poslední době. Právě on totiž zpívá biblické žalmy, v nichž se obrací s různými prosbami na Hospodina. Má zvláštní, jakoby zastřený hlas, hodně „soft“, potřebuje s ním ale ještě pracovat. Teprve až za čas bude jako zpěvák znít stejně profesionálně, jako zní dnes jako basák. Na Slepičárně působil trochu nejistě, o to lepší „výkon“ podal v kostele Církve československé (Husův sbor) v Čerčanech, kde Urbani uspořádali koncert pro všechny zapomenuté křesťany z Posázaví. Moc jich nebylo. V suterénním divadýlku na „Úbéčka“ pařilo nějakých dvacet třicet dobráků. A jelikož se praví, že dobro bude po zásluze odměněno, dočkali se návštěvníci čerčanského koncertu sladké odměny. V podstatě můžou děkovat svým línějším kamarádům, že nechali zadky doma před televizí. Vychutnali si tak totiž krásně komorní koncert „slunečních jezdců“, pocítili bratrskou jednotu a uvěřitelnou atmosféru kmenového ritu. Bylo to jednoznačně na místě! Nevím, který z těch hipíků byl čerčanský kněz, ale bylo od něj hezké, že otevřel dveře rastafariánům; vlastně to z jeho strany byla dost dobře i hereze, ale to já neposoudím. Já si jenom myslím, že kdyby měl být kacíř on, jsme potom kacíři všichni. Jenže co si já myslím, není důležité, důležité je maximálně to, co se děje kolem mě, a to ještě kdoví jestli...

Další zajímavá událost z poslední doby, kterou chápu jako zastavení na křížové cestě českého reggae, byl devátý ročník festivalu v Žízníkově u České Lípy. Vsadím boty, že jeho organizátoři nebyli knězi, ale zato museli mít svatou trpělivost, protože na poslední chvíli odřekly účast hlavní hvězdy z Jamajky, Lutan Fyah a Jah Mason, na které se Češi fakt těšili. Lutan s Jahem zrušili celé evropské turné, protože dostali lepší nabídku (rozuměj „víc peněz“) od Australanů. Místo nich se Žízníkovským podařilo přemluvit Luciana s Etanou, která se ale na poslední chvíli vymluvila na chřipku (a to jsem ji chtěla vzít na milost!). Tak z toho nakonec zůstal „jenom“ ten Luciano, který možná neuspokojí progresivní bobo-dredy, ale stejně má sílu. Zajímavé bylo kromě jeho písní a vůbec projevu také nazvučení. Docela jsem žasla, jak je možné, že většina českých kapel měla téměř o polovinu slabší (tišší a méně vydatný) zvuk než on a jeho Jah Messenger Band, i když měly k dispozici stejný PA systém. Z toho, co jsem pak slyšela od různých členů různých kapel, bylo zvučení na Žízníkově nemálo v klidu, prý zvukař byl moc ochotný a nedělal, že všemu líp rozumí, třebaže by mohl, protože řada českých kapel si zjevně a naneštěstí neumí nastavit kvalitní zvuk. O tom, jak je to důležité, nemá vůbec cenu se rozepisovat. Luciano a Jah Messenger Band si přivezli zvukaře vlastního (takového tlustého černocha, jenž bezezbytku vyplnil místo za mixpultem na pódiu), který spolehlivě věděl, o kolik má otočit kterým poťákem. Žízníkovští zvukaři by to jistě také zvládli, jen by jim kapely musely říct, co přesně chtějí. Tím pádem se nabízí, že to ty kapely buď nevědí, nebo to neumějí říct, což mi připadá pravděpodobnější. Tím se kruh opět uzavírá u váznoucí komunikace, na kterou jsme my Češi celkem přeborníci. Čech je podle všeho člověk, který nenávidí pámbíčkáře, ale naštěstí se neumí pořádně vyjadřovat, takže se to zatím ještě nerozkřiklo. Je třeba s tím ale urychleně něco dělat, jinak se to rozkřikne, a potom nám pomáhej Pán Bůh!
Snad Čechy pomůže uzdravit Lucianova modlitba, jíž zakončil jednu ze závěrečných skladeb svého setu. Klečel v té chvíli a za ním stály dvě jeho doprovodné vokalistky (ta třetí zřejmě nebyla věřící, protože odešla z pódia), a měly ruce sepnuté do „mudry“ svaté nejvyšší trojice či snad židovské hvězdy (kosočtverec tvořený spojenými palci a ukazováky, namířenými dolů). Luciano je známý svým náboženským a sociálním cítěním, a jakkoli si za vystoupení řekl víc peněz než Lutan s Jahem dohromady (bylo to na poslední chvíli a organizátorům vážně vytrhl trn z paty), nějak jsem mu tu modlitbu věřila. A přestože se neumím modlit, modlila jsem se spolu s ním. Modlila jsem se za to, aby lidé v Čechách neodcházeli z koncertů, jakmile někdo začne zpívat o Hospodinovi, abychom se naučili přijímat cizí víru s pokorou a úctou, abychom dokázali vyslechnout opačný názor, aniž bychom z toho hned vyvodili, že jeho zastánce si musí logicky myslet, že děláme něco špatně.
Jaké bylo tedy duchovní poselství Žízníkova? Může nás hudba spasit a zachránit před peklem? A existuje vůbec peklo? Víte, to já vám nepovím! To se budete muset zeptat někoho jiného. Já jen vím, že když jsem si šla v sobotu ráno koupit do Krišnova stánku snídani, prohlásil krišňák, že ty naše akce teda pěkně „zdegradovaly“. Říkal to opilému mládenci, který se ochomýtal kolem a vypadal, že stojí ve frontě přede mnou. Jelikož byl opilý, nebylo moc poznat, jestli si chce skutečně něco koupit, tak se ho krišňák radši zeptal. Chlapec nabídku odmítl s tím, že už si dal něco vedle (asi grilované kuře nebo smažené nudle), ale že se určitě ještě staví, protože „fesťák bez vege jídla to by nebylo vono“.
Kromě stánku Govinda si u mě Žízníkovští šplhli ještě důmyslným systémem sběru odpadků. Za korunu se totiž vykupovaly prázdné kelímky od piva! Úžasné! Louka v neděli sice byla udusaná, tráva byla žlutá a lidé unavení, přesto se kolem válelo o poznání méně odpadků, než by tomu bylo za normálních okolností.
Na Žízníkov se podařilo dopravit opravdu spoustu dobré muziky! Zahrály české kapely zvučných i méně zvučných jmen, z nichž některé dokázaly, že není třeba obávat se změn:
- Mr. Cocoman & Solid Vibes, kteří mají nově na kytaru a basu bratry Eichlerovy.
- Barakaba, nové uskupení, jehož základ tvoří rytmika z Riddimshot a jež výrazně definuje africký styl zpěvu a perkusí (Pobřeží slonoviny).
- Nebiba, o které jsme na Right News už detailně psali a která se také silněji tíhne k africkému stylu (osobně se domnívám, že si je Nebiba jistější v reggae písních pouze zpestřených africkými motivy, než ve snahách o autentickou „Afriku“).
- Tribetown, což je poměrně nová pražská formace, která vychází z reggae, ale její zpěvák je takový cikánský Stevie Wonder (se vším všudy!).
- Zion Squad, nemálo hodně mladá kapela bobo-dredů z Prostějova, která natočila kontroverzní dokument o přípravě svého alba (na Žízníkově se o něm i o kapele hodně mluvilo)

MOCENI VE VETRU

Sean byl docela spravnej chlapik.
Sean je irskej John. (cti Shon)
Bude to uz tricet let ,co se narodil jako syn rybare.
V chajde na utesu odrost detstvi.Jako jediny z deviticlenne rodiny nebyl obdaren zrzi,a tak ze ho pry tata jednou prines v siti.
Jeho maminka pradlena,casto v harfu hravala,kdyz dlouhe vecery jim kratila.(mj.tradicni to irsky nastroj,spolecne s ctyrlistkem zeleneho muzicka pokladzakopalka,narodni symbol)....a tak se i Seanovi dostalo,co koluje tu v zilach po staleti - hudba.
Ta muza ,jez pomohla na tomhle ostrove vecne mokre travy preckat veky.
Sean svou zemi miluje,je s ni koreny spjaty. Ma rad ten cerstvy,vzdy tak trochu studeny vzduch.Tenhle ostrov plny ovciho trusu.
Tech zelenych pastvin lemovanych vsudypritomnymi zidkami z navrsenych kamenu . Ostrov,na kterem
takrka nenajdete lesu.Mista tak chudeho divou zveri,toliko bohateho ptactvem.Jezera a slate,reky tahnoucich lososu,slane zatoky cerene skoky osamocenych delfinu.Pohledy uslzenych lachtanu.Morske panny valejicich se po kamenech a piscitych plazich,ani nevadi,ze jsou povetsinou z Polska.Ten siry ocean,co prinasi golfsky proud a jihozapadni vitr,co by jeden nerek,ze to tu pry otepluje.
Ma rad ty kratke letni noci, kdy se od severu line zare polarniho dne. Dokonce i tu analne temnou zimu preckava smiren s nepriznosti osudu ....Nasli tomu ostrovane simply solution. Popijeji whisky s ginem, prokladaj to Guinessem a semknuti v hrejivem siku prozpivaj se az do jara. V ten cas netradicne dorazi vlastovky a sky duhy se manifestuji az trapne casto. Devcata vyrazi ve svych novych minikostymcich,.. a to je cas co ma Sean nejradeji. Se zajmem pozoruje ty belostne postavy z valne vetsiny obdarene mirnou priotylosti, jakoby se jim ten vsudypritomny vodni element tak nejak pod kuzi vkrad. By the way, s timhle vseodhalujicim minimodelem se ve svych lodickach, nedbajice okolni teploty, prevravoraji az do dalsiho brezna. Seanovi vsak tedka motaj hlavu jine nozky. V poslednich letech se s eurem a otevrenym pracovnim trhem zacli mestem mnozit girls nejen cizi narodnosti, ale i jinych ras,coz mu radne zamichalo zebrickem top 10 mistnich rusalek. Zije ted v Galway, meste zapadniho pobrezi zakousnuteho svymi stometrovymi cliffy do Atlantskeho oceanu. Misto, kde nasli kraj sveta keltove, kdyz pred dvemi tisici tristy lety dorazili z Evropy na jiz obydleny ostrov. Kde sveho casu spustil kotvy i sam Krystof Kolumbus pri jedne ze svych courek mezinarodnimi vodami. Kde vyslovil verdikt smrti nad svym synem prosluly soudce Lynch. Kde inspirace ke svym prozam Oscar Wilde cerpal. Kde dnes nenacerpate jinou nez americkou ropu. Misto kam uz i Mc. dorazil, a tak asi holky vypadaj, tak jak vypadaj. Kde ekonomika s eurem roste i pada. Kde prave ted letem jari kazdorocni Art festival a umelci z celeho sveta predvadeji sve kejkle fidly malovacky. ..A to je Seanovo !
Misto, kde misto na zdarovie rikaj slainte( cti slonce), kdyz pozvednou pintu peniveho. ...a tak i ted ,Sean krici slainte ,nedbaje s kazdym tim pozbyteho petieura lame do sebe jednu pintu za druhou. Hodne toho vydrzi, se musi nechat, a jako vetsina iru se u toho ani nepere,se musi taky nechat. Snad uz jen trochu z pritomnosti ztraci a ve svem zapomeni se v stare casy rovzpomina. Utopen v historii, snazice se v marne rekapitulaci nalezt puvodu toho vseho, jak pred skolni tabuli pro sebe si mrumla......... '' Svatej Patrick vypudil hada ze zeme, tak pravi legenda........
Nekdy v patym stoleti sme byli obraceni na krestanskou viru. V naslednych casech rozpadu rimskeho imperia a najezdu vikingu sme platili za centrum krestanstvi v teto casti evropy. Vikingove si v Dublinu zridili opevnenou zakladnu, nez je definitivne porazil prvni kral celeho Irska Brian Boru.... Tak to by bylo.... Netrvalo vsak dlouho a roku 1172 se priritil Jindrich II. se svymi anglo-normandskymi rytiry a rozpoutal staleti boju o svobodu zeme a hajeni viry ..V polovine devatenacteho stoleti splesnivel brambor a prisel hladomor , na milion lidi pomrelo, dalsi milion frnk do Ameriky, a zustala nas pulka. Slainte! Historicke znalosti a penive bublinky ho do hledani puvodu spise vice zamotali.

Sean ve sve kristalove sklenici jeste zahlid TITANIC, stejne tak ditka irskeho, jak se naposledy odrazi od zdejsich brehu pred svou posledni vypravou, nez definitivne utone na dne Seanova pullitru. Slainte!... Ne, uz ma dost. Jako kazdy vecer trochu prebral a tak opousti svuj pub. Mezi dverma mu jeste hlavou prolitne IRA, ale necha to bejt. S viteznym pocitem vydobite nezavislosti se s vetrem v zadech nechava unaset k domovu. Je tma, fouka a zase chcije.
Ma plnou nadrz a tak si na rohu odskoci. Vitr mu krom stridave opory zpredu i zadu prinasi stupidni opileckou basen, kterou si Sean bezdeky k uleve pritakava.
,, Vitr bere chcany do dali, - co chcete vic.
Kdyz se vitr obrati, - neni co rict.
Zlate kapky leti - ocim vstric.
Oci placi ac - neboli nic.
Usta do ted sucha - v uleku otevrena.
V usich trochu zblunka - nosem vsak nepozrena."

Z posledni myslenkou beznadejne nadaneho poety pres sebe prehodil prsiplast a cely zmaceny kdo vi ted z ceho,usnul na rohu spankem spravedlivych. Je zvykli , bude to uz tricet let, co narodil se jako syn rybare. Sean je irskej John . Byl to docela spravnej chlapik.

Zahranicni redaktor H .